Srdíčkový žitný perník

Mám tolik nápadů na recepty sem na blog, že bych mohla články přidávat denně. Jenže naštěstí mám hodně dvounohých i čtyřnohých zvířátek a času není zrovna nazbyt. Mimojiné bych byla nerada, aby kvantita přeprala kvalitu, protože nejsem jediná, koho napadlo vlastnit svůj foodblog. Ostatně jich je jak stromů v lese :-) Když jsme u lesa, byly jsme se podívat s holkama po houbách a kromě hrstičky ostružin, jednoho klíštěte a přejetého košíku (děkuji neznámé paní, která zmizela bez omluvy), to byla bída. Dnes celý den prší, tak snad se v týdnu houby polepší - ráda bych nasušila pár hříbků na zimu a na luxusní bramboračku... ale o té jindy. Mám výborný recept, pokud chcete dětem nachystat sladkou snídani a nebo si něco smlsnout k odpolední kávě... Jestli zkusíte, určitě mi dejte do komentářů vědět, jak to dopadlo.

Žitný perník. Je to mnou sestavený recept, protože žádný nesplňoval mé představy pořádného perníku a chtěla jsem udělat perník trochu svátečnějšího rázu - množství odpovídá klasické otevírací dortové formě a vysoký je přesně tak, abyste korpus mohli rozříznout napůl a potřít marmeládou. Míru jsem stanovila v klasických 250ml hrnkách. Nadýchaný, vláčný a když pominu právě tu domácí marmeládu, téměř bez cukru a přesto sladký jako med.

Co budete potřebovat:

1 hrnek žitné mouky
1 hrnek celozrnné pšeničné mouky
1 hrnek hladké špaldové mouky
1/2 hrnku rozpuštěného vychladlého másla
1/2 hrnku třtinového cukru
2 hrnky mléka
2 vejce
2 lžičky vinný kámen
1 lžička skořice
3 lžíce kakaa
3 lžíce švestkových povidel
perníkové koření nebo kypřící prášek do perníku, ale já dávám přednost koření, nakypřený je perník úžasně i bez něj
moučkový cukr na posypání před servírováním
vystříhaná papírová srdíčka

Troubu předehřejte na 180 °C, do dortové formy skřípněte pečící papír a zbývající papír okolo zastřihněte. Zbytek formy vymažte máslem a vysypejte hrubou moukou.
Smíchejte v misce všechny sypké ingredience kromě cukru. V další misce ušlehejte vejce s cukrem do pěn, přidejte povidla a přilijte rozpuštěné máslo. Postupně přisypávejte mouky a střídavě přilévejte mléko, dokud nespotřebujete všechnu sypkou směs. Těsto má být trochu tužší, ke krajům formy ho dotáhněte stěrkou. Nalijte těsto do formy a pečte, dokud na špejli ulpívá těsto.
Po vychladnutí otevřete formu, perník díky pečícímu papíru na spodní straně snadno můžete přendat na pracovní desku a rozkrojte ho jako dortový korpus, potřete jakoukoliv marmeládou a vraťte zpátky vrchní díl. S cukrováním určitě počkejte, než budete perník servírovat. Můžete si vystříhnout srdíčko jen jedno a na každou porci zvlášť položit a pocukrovat :-) Já jsem použila vykrajovací formičku, obkreslila na několikrát složený papír a vystřihla tak srdíčko jen jednou. 

Chtěla jsem perník vyfotit i na řezu. Nevyšlo to. Za kvalitu jedné fotky se omlouvám, přeci jen denní světlo je jiná liga, než zářivka :-)

Tvarohové meruňkové knedlíky

Miluju léto! Nejen proto, že vstávat do slunečného rána a vyvalit se ještě v pyžamu se snídaní na zahradu je něco úžasného, ale i proto, že kuchyně dostává zase barvy. Čerstvé ovoce, koláče, bylinky, zelenina.  Takové rané brambory jsou naprosto neodolatelné a já osobně bych mohla sníst kila jen s trochou soli a másla, posypané pažitkou...

Když jsem byla malá, spojila jsem si začátek léta s ovocnými knedlíky. Jakmile dozrávaly jahody, koulely jsme s mamkou spoustu jahodových knedlíků a zásobily jsme jimi i mrazák na zimu. Mamka dělala "ty tvarohové", zatímco u babičky jsme se těšili na kynuté. Nadýchané kynuté knedlíky mi učarovaly o něco víc a když jsem se odstěhovala z rodného hnízda, vyhledala jsem si recept a od té doby jsem už žádné jiné nedělala. Kynuté těsto jsem měla od mamky zafixované jako strašáka v kuchyni a přesně si pamatuji svůj první pokus, kdy jsem se skoro modlila, aby vykynulo. Naštěstí jsem měla tehdy knedlíky přes půl talíře a to moji důvěru v kvásek jen posílilo :-) A jak už to tak bývá, vždycky nejvíc člověku chybí to, co nemá. Proto když jsem přinesla domů kilo meruněk, zatoužila jsem po pěkně hutných knedlících z tvarohu.
Recept jsem si nakonec sestavila sama tak, aby mi nejvíce vyhovoval a výsledek dopadl naprosto skvěle. Jen před časem jsem narazila na internetu na tip - do každé meruňky dáte místo pecky kuličku marcpinánu. Zkusila jsem to a marcipánová "pecka", chuť meruňky a tvarohového těsta chuťové pohárky opravdu pohladí. O recept se ráda podělím a jestli máte děti, pamatujte na ně a podělte se s nimi o přípravu. Protože ten zážitek z dětství, jak pomáhají mamince koulet knedlíky, v nich určitě zůstane...:-)

 
Co budete potřebovat:     (15 knedlíků)

250g měkkého tvarohu
1 vejce
cca 350 g hrubé mouky
50 g změklého másla
špetka soli
1/2 prášku do pečiva
15 vypeckovaných meruněk
 k servírování: tvaroh, moučkový cukr a rozpuštěné máslo na přelití

Ušlehejte v misce máslo, přidejte tvaroh i vejce a šlehejte, dokud nebude směs hezky hladká. Postupně přisypávejte mouku s kypřícím práškem a solí a zapracujte. Když už je směs hutnější, jde to nejlépe rukou, protože poznáte tak i sami snadno poznáte, kolik mouky je ještě třeba přidat. těsto si nechte lepivé natolik, aby se nechytalo na váleček, když ho podsypete moukou, ale zároveň se dobře obalovaly meruňky a dalo se hezky spojit. Proto uvádím to "cca 350g mouky" - každý tvaroh je jiný a poku použijete tvaroh z vaničky, určitě spotřebujete víc mouky :-)
Vyválejte těsto cca na 0.5cm, rozdělte na čtverečky a obalte jimi meruňky. Vytvarované kuličky vkládejte do vroucí osolené vody - nemusíte tolik spořit s místem jako u kynutých, tyhle tolik nenabydou. Knedlíky se zezačátku drží u dna, proto není od věci vodu promíchat, aby se nenalepily na dno. Nechte je tam 10-12 minut, postupně se zvednou ze dna a vyplavou nahoru.

Vzala jsem si na pomoc ke koulení malé kuchařky a holky se mohly přetrhnout, když si přistavovaly židle, aby dosáhly na linku :-)

Hodně štěěěstííí, zdraaaavíííí...!

Uff! Je to za mnou :-) Jsem spokojená a myslím, že jsem to zvládla. Musím podotknout, že s pomocí mojí sestry - bez ní bych asi pobíhala kolem kuchyně ještě teď. 
Desátá hodina večerní pryč, rodinka pryč (a jídlo s ní), uklizeno, a konečně sedím a přestože si připadám jakobych spadla do odšťavňovače, nedalo mi to a musím ještě zatepla vyklopit ty dnešní novinky.

 Narozeninové menu:
chléb - domácí mrkvový chléb s ořechy
             domácí kukuřičný chléb
saláty - bramborový salát s pečenými rajčaty a balkánským sýrem (ten měl úspěch takový, že se ani na všechny nedostalo - chlebem se naopak poměrně pohrdalo :-))
              salát v melounové misce s olivami a mozzarellou
maso - vepřová krkovička v bylinkovém jogurtu
             vepřová kýta BBQ
             medové kuřecí špalíčky
             vepřová panenka v bylinkové krustě (která se vrátila zase zpátky do chládku, protože masa bylo tolik, že jsme ho nestíhali sníst)
dezerty - žloutkové řezy
               bibingka (originální název pro "filipino coconut cake" - jednou bych se k němu chtěla dostat na blogu samostatně, protože si určitě zaslouží vlastní kapitolu)
               a samozřejmě narozeninový dort

Dort. Na začátku byl kreslený návrh na papír a jasná představa (nebo dvě, tři…) jeho vizuální stránky tím, že jsem zároveň přemýšlela nad jeho složením a fantazie jela na plné obrátky. Strávila jsem pár večerů s tutorialy na youtube, kde mě odzbrojilo použití čokoládové hmoty vyrobené z rozpuštěné čokolády a kukuřičného sirupu. Temperování čokolády a následné potažení dortu jejím plátem na pečícím papíru jsem zavrhla, protože makronky mohly být výjimkou a ne vše nelehké se mi musí povést napoprvé.

Před dvěma lety jsem byla naprosto okouzlena potahovanými dorty. Úžasné, co všechno se dá vytvarovat z kusu piškotu a kila potahovačky! Sama jsem si vyzkoušela s ní pracovat a výsledek úplně špatný nebyl. Ale postupem času se mi hory této hmoty převládající nad chuťovým dojmem nějak znechutily. Netvrdím, že každý potahovaný dort je uvnitř nedobrý, ale aby „to nějak vypadalo“, musíte použít určitou vrstvu něčeho, co má ve složení značnou část cukru a většinou i výrazné aroma ne zrovna přírodního původu.

Proto jsem se nakonec rozhodla, že boky mého dortu budou zdobit macarons, čokoládová ganache, vnitřkem bude tmavý a světlý piškot, nějaká „štiplavá“ marmeláda, mascarpone, a vršek dortu ozdobí bíločokoládové Crème fraîche a ovoce. Mascarpone dostalo nádech mangového pyré a stejné mango figurovalo i nahoře společně s malinami.

 

 Nadešel den D! Chleby jsem upekla den předem stejně jako korpusy na dort, část masa byla naložená a zbývalo vlastně vše „jen“ zkompletovat. Od rána jsem pobíhala po kuchyni od jednoho k druhému, snažila se ukládat sestře úkoly hodné pomocníka. Chvílemi jsem šlehala bílky na macarons, vedle jsem nakládala další maso, mixovala mango a natírala žloutkové řezy domácí rybízovou marmeládou. I mistr tesař se ale někdy utne. Čokoládová ganache nespolupracovala a já ve značném časovém presu s netuhnoucí čokoládou (vedro, kam se podíváš), vymýšlela náhradní řešení. Přimíchala jsem tedy kousek másla a vsadila na jeho tuhnoucí vlastnosti. Vyšlo to a já s časovým skluzem a mamkou ve dveřích dekorovala dort.

Teď koukám, že než jsem napsala příspěvek a nahrála fotky - resp. se rozčilovala nad jejich umístěním, které bůh ví proč tenhle blog nechápe, uběhly skoro dvě hodiny. Výsledek můžete omrknout na přiložené fotodokumentaci (kterou jsem zdržovala servírování jídla na stůl, krájení i následnou konzumaci). Omlouvám se za kvalitu fotek, s foťákem moc nekamarádím a takové torzo žloutkových řezů jsem vytáhla z lednice až teď večer, takže světlo mi už nehrálo do noty. Popisky se Vám zobrazí, když najedete myší na fotku, snad se Vám tu bude líbit :-) Přeji pěkné pokoukání a zároveň snad prominete, že jsem se nepodělila o žádný recept. V případě zájmu určitě neváhejte napsat, ale chtěla jsem spíš tentonkrát inspirovat celkovým menu...