Srdíčkový žitný perník

Mám tolik nápadů na recepty sem na blog, že bych mohla články přidávat denně. Jenže naštěstí mám hodně dvounohých i čtyřnohých zvířátek a času není zrovna nazbyt. Mimojiné bych byla nerada, aby kvantita přeprala kvalitu, protože nejsem jediná, koho napadlo vlastnit svůj foodblog. Ostatně jich je jak stromů v lese :-) Když jsme u lesa, byly jsme se podívat s holkama po houbách a kromě hrstičky ostružin, jednoho klíštěte a přejetého košíku (děkuji neznámé paní, která zmizela bez omluvy), to byla bída. Dnes celý den prší, tak snad se v týdnu houby polepší - ráda bych nasušila pár hříbků na zimu a na luxusní bramboračku... ale o té jindy. Mám výborný recept, pokud chcete dětem nachystat sladkou snídani a nebo si něco smlsnout k odpolední kávě... Jestli zkusíte, určitě mi dejte do komentářů vědět, jak to dopadlo.

Žitný perník. Je to mnou sestavený recept, protože žádný nesplňoval mé představy pořádného perníku a chtěla jsem udělat perník trochu svátečnějšího rázu - množství odpovídá klasické otevírací dortové formě a vysoký je přesně tak, abyste korpus mohli rozříznout napůl a potřít marmeládou. Míru jsem stanovila v klasických 250ml hrnkách. Nadýchaný, vláčný a když pominu právě tu domácí marmeládu, téměř bez cukru a přesto sladký jako med.

Co budete potřebovat:

1 hrnek žitné mouky
1 hrnek celozrnné pšeničné mouky
1 hrnek hladké špaldové mouky
1/2 hrnku rozpuštěného vychladlého másla
1/2 hrnku třtinového cukru
2 hrnky mléka
2 vejce
2 lžičky vinný kámen
1 lžička skořice
3 lžíce kakaa
3 lžíce švestkových povidel
perníkové koření nebo kypřící prášek do perníku, ale já dávám přednost koření, nakypřený je perník úžasně i bez něj
moučkový cukr na posypání před servírováním
vystříhaná papírová srdíčka

Troubu předehřejte na 180 °C, do dortové formy skřípněte pečící papír a zbývající papír okolo zastřihněte. Zbytek formy vymažte máslem a vysypejte hrubou moukou.
Smíchejte v misce všechny sypké ingredience kromě cukru. V další misce ušlehejte vejce s cukrem do pěn, přidejte povidla a přilijte rozpuštěné máslo. Postupně přisypávejte mouky a střídavě přilévejte mléko, dokud nespotřebujete všechnu sypkou směs. Těsto má být trochu tužší, ke krajům formy ho dotáhněte stěrkou. Nalijte těsto do formy a pečte, dokud na špejli ulpívá těsto.
Po vychladnutí otevřete formu, perník díky pečícímu papíru na spodní straně snadno můžete přendat na pracovní desku a rozkrojte ho jako dortový korpus, potřete jakoukoliv marmeládou a vraťte zpátky vrchní díl. S cukrováním určitě počkejte, než budete perník servírovat. Můžete si vystříhnout srdíčko jen jedno a na každou porci zvlášť položit a pocukrovat :-) Já jsem použila vykrajovací formičku, obkreslila na několikrát složený papír a vystřihla tak srdíčko jen jednou. 

Chtěla jsem perník vyfotit i na řezu. Nevyšlo to. Za kvalitu jedné fotky se omlouvám, přeci jen denní světlo je jiná liga, než zářivka :-)

Tvarohové meruňkové knedlíky

Miluju léto! Nejen proto, že vstávat do slunečného rána a vyvalit se ještě v pyžamu se snídaní na zahradu je něco úžasného, ale i proto, že kuchyně dostává zase barvy. Čerstvé ovoce, koláče, bylinky, zelenina.  Takové rané brambory jsou naprosto neodolatelné a já osobně bych mohla sníst kila jen s trochou soli a másla, posypané pažitkou...

Když jsem byla malá, spojila jsem si začátek léta s ovocnými knedlíky. Jakmile dozrávaly jahody, koulely jsme s mamkou spoustu jahodových knedlíků a zásobily jsme jimi i mrazák na zimu. Mamka dělala "ty tvarohové", zatímco u babičky jsme se těšili na kynuté. Nadýchané kynuté knedlíky mi učarovaly o něco víc a když jsem se odstěhovala z rodného hnízda, vyhledala jsem si recept a od té doby jsem už žádné jiné nedělala. Kynuté těsto jsem měla od mamky zafixované jako strašáka v kuchyni a přesně si pamatuji svůj první pokus, kdy jsem se skoro modlila, aby vykynulo. Naštěstí jsem měla tehdy knedlíky přes půl talíře a to moji důvěru v kvásek jen posílilo :-) A jak už to tak bývá, vždycky nejvíc člověku chybí to, co nemá. Proto když jsem přinesla domů kilo meruněk, zatoužila jsem po pěkně hutných knedlících z tvarohu.
Recept jsem si nakonec sestavila sama tak, aby mi nejvíce vyhovoval a výsledek dopadl naprosto skvěle. Jen před časem jsem narazila na internetu na tip - do každé meruňky dáte místo pecky kuličku marcpinánu. Zkusila jsem to a marcipánová "pecka", chuť meruňky a tvarohového těsta chuťové pohárky opravdu pohladí. O recept se ráda podělím a jestli máte děti, pamatujte na ně a podělte se s nimi o přípravu. Protože ten zážitek z dětství, jak pomáhají mamince koulet knedlíky, v nich určitě zůstane...:-)

 
Co budete potřebovat:     (15 knedlíků)

250g měkkého tvarohu
1 vejce
cca 350 g hrubé mouky
50 g změklého másla
špetka soli
1/2 prášku do pečiva
15 vypeckovaných meruněk
 k servírování: tvaroh, moučkový cukr a rozpuštěné máslo na přelití

Ušlehejte v misce máslo, přidejte tvaroh i vejce a šlehejte, dokud nebude směs hezky hladká. Postupně přisypávejte mouku s kypřícím práškem a solí a zapracujte. Když už je směs hutnější, jde to nejlépe rukou, protože poznáte tak i sami snadno poznáte, kolik mouky je ještě třeba přidat. těsto si nechte lepivé natolik, aby se nechytalo na váleček, když ho podsypete moukou, ale zároveň se dobře obalovaly meruňky a dalo se hezky spojit. Proto uvádím to "cca 350g mouky" - každý tvaroh je jiný a poku použijete tvaroh z vaničky, určitě spotřebujete víc mouky :-)
Vyválejte těsto cca na 0.5cm, rozdělte na čtverečky a obalte jimi meruňky. Vytvarované kuličky vkládejte do vroucí osolené vody - nemusíte tolik spořit s místem jako u kynutých, tyhle tolik nenabydou. Knedlíky se zezačátku drží u dna, proto není od věci vodu promíchat, aby se nenalepily na dno. Nechte je tam 10-12 minut, postupně se zvednou ze dna a vyplavou nahoru.

Vzala jsem si na pomoc ke koulení malé kuchařky a holky se mohly přetrhnout, když si přistavovaly židle, aby dosáhly na linku :-)

Hodně štěěěstííí, zdraaaavíííí...!

Uff! Je to za mnou :-) Jsem spokojená a myslím, že jsem to zvládla. Musím podotknout, že s pomocí mojí sestry - bez ní bych asi pobíhala kolem kuchyně ještě teď. 
Desátá hodina večerní pryč, rodinka pryč (a jídlo s ní), uklizeno, a konečně sedím a přestože si připadám jakobych spadla do odšťavňovače, nedalo mi to a musím ještě zatepla vyklopit ty dnešní novinky.

 Narozeninové menu:
chléb - domácí mrkvový chléb s ořechy
             domácí kukuřičný chléb
saláty - bramborový salát s pečenými rajčaty a balkánským sýrem (ten měl úspěch takový, že se ani na všechny nedostalo - chlebem se naopak poměrně pohrdalo :-))
              salát v melounové misce s olivami a mozzarellou
maso - vepřová krkovička v bylinkovém jogurtu
             vepřová kýta BBQ
             medové kuřecí špalíčky
             vepřová panenka v bylinkové krustě (která se vrátila zase zpátky do chládku, protože masa bylo tolik, že jsme ho nestíhali sníst)
dezerty - žloutkové řezy
               bibingka (originální název pro "filipino coconut cake" - jednou bych se k němu chtěla dostat na blogu samostatně, protože si určitě zaslouží vlastní kapitolu)
               a samozřejmě narozeninový dort

Dort. Na začátku byl kreslený návrh na papír a jasná představa (nebo dvě, tři…) jeho vizuální stránky tím, že jsem zároveň přemýšlela nad jeho složením a fantazie jela na plné obrátky. Strávila jsem pár večerů s tutorialy na youtube, kde mě odzbrojilo použití čokoládové hmoty vyrobené z rozpuštěné čokolády a kukuřičného sirupu. Temperování čokolády a následné potažení dortu jejím plátem na pečícím papíru jsem zavrhla, protože makronky mohly být výjimkou a ne vše nelehké se mi musí povést napoprvé.

Před dvěma lety jsem byla naprosto okouzlena potahovanými dorty. Úžasné, co všechno se dá vytvarovat z kusu piškotu a kila potahovačky! Sama jsem si vyzkoušela s ní pracovat a výsledek úplně špatný nebyl. Ale postupem času se mi hory této hmoty převládající nad chuťovým dojmem nějak znechutily. Netvrdím, že každý potahovaný dort je uvnitř nedobrý, ale aby „to nějak vypadalo“, musíte použít určitou vrstvu něčeho, co má ve složení značnou část cukru a většinou i výrazné aroma ne zrovna přírodního původu.

Proto jsem se nakonec rozhodla, že boky mého dortu budou zdobit macarons, čokoládová ganache, vnitřkem bude tmavý a světlý piškot, nějaká „štiplavá“ marmeláda, mascarpone, a vršek dortu ozdobí bíločokoládové Crème fraîche a ovoce. Mascarpone dostalo nádech mangového pyré a stejné mango figurovalo i nahoře společně s malinami.

 

 Nadešel den D! Chleby jsem upekla den předem stejně jako korpusy na dort, část masa byla naložená a zbývalo vlastně vše „jen“ zkompletovat. Od rána jsem pobíhala po kuchyni od jednoho k druhému, snažila se ukládat sestře úkoly hodné pomocníka. Chvílemi jsem šlehala bílky na macarons, vedle jsem nakládala další maso, mixovala mango a natírala žloutkové řezy domácí rybízovou marmeládou. I mistr tesař se ale někdy utne. Čokoládová ganache nespolupracovala a já ve značném časovém presu s netuhnoucí čokoládou (vedro, kam se podíváš), vymýšlela náhradní řešení. Přimíchala jsem tedy kousek másla a vsadila na jeho tuhnoucí vlastnosti. Vyšlo to a já s časovým skluzem a mamkou ve dveřích dekorovala dort.

Teď koukám, že než jsem napsala příspěvek a nahrála fotky - resp. se rozčilovala nad jejich umístěním, které bůh ví proč tenhle blog nechápe, uběhly skoro dvě hodiny. Výsledek můžete omrknout na přiložené fotodokumentaci (kterou jsem zdržovala servírování jídla na stůl, krájení i následnou konzumaci). Omlouvám se za kvalitu fotek, s foťákem moc nekamarádím a takové torzo žloutkových řezů jsem vytáhla z lednice až teď večer, takže světlo mi už nehrálo do noty. Popisky se Vám zobrazí, když najedete myší na fotku, snad se Vám tu bude líbit :-) Přeji pěkné pokoukání a zároveň snad prominete, že jsem se nepodělila o žádný recept. V případě zájmu určitě neváhejte napsat, ale chtěla jsem spíš tentonkrát inspirovat celkovým menu...

Challenge #1

Miluju organizace oslav! Vždycky si to strašně užívám, vařím a peču pro ostatní, baví mě vymýšlet, co vlastně udělám tentokrát... A pak vždycky běhám kolem hostů, pravidelně něco nestíhám a málokdy si sednu a užiju si poklábosení s ostatními. A přesto nikdy nejsem zklamaná a po čase se zase naplno hrnu do příprav. Nevím, co mě baví víc - jestli vaření nebo to, jak se všichni pak olizují. Asi obojí. Co si budeme nalhávat, každý si občas rád polechtá ego :-). Musím ale uznat, že se lepším. Když má dvojčata slavila rok, přijela celá rodina a já neměla pomalu ani dodělaný "patlací dort" pro holky. Druhé narozeniny proběhly v poklidu, protože jsem den předem upekla korpusy carrot cake a v prosinci ty samé holky oslavily třetí narozeniny a to už bylo skoro top. Vše jsem měla hotové, jen bylo třeba převléct špinavé pomocníčky.

první upatlané narozeniny

carrot cake s cream cheese na 2. oslavu

oblíbená zvířátka na 3. oslavu

A teď je to tady. Včera moje maminka oslavila narozeniny a jelikož bydlí ve městě a každoročně svoji oslavu pořádala sama u rodičů/mých prarodičů na zahradě. Rozhodla jsem se letos udělat něco, co si podle mě opravdu zaslouží. Uspořádat oslavu pro ni u nás doma tak, aby nemusela hnout prstem. Domluvila se tedy velká "garden party" na neděli s tím, že pozveme celou rodinku k nám. Sice vlastníme domek na vesnici, ale zatím poměrně nevelkých rozměrů, tak jsem zvolila zahradu a teď se modlím, aby vyšlo počasí a vše klaplo na jedničku.

Taky si tak ujíždíte na stránkách s recepty? BBC GoodFood je něco jako moje bible. Jste předplatilem alespoň jednoho food časopisu? Já jo. Apetit je fajn. I když někdy mi trochu vadí, že je to taková česká kopie právě zmíněného BBC. Někdy sama sobě lezu na nervy tím, kolik času strávím vyhledáváním, pročítáním, sledováním, upravováním a promýšlením receptů. Navíc v době internetu! Dovedete si tedy představit, co se děje v mé hlavě, když mám na krku oslavu narozenin pro maminku. Myslím, že teď vypadám jako strýček Skrblík a místo dolarů mi v očích problikávají dorty.  Protože dort je samozřejmě to nedůležitější a moje mamka je díky dvěma dětem a létům praxe docela boreček v pečení dortů. Musí tedy nejen famózně vypadat, ale i chutnat. Nehledě na to, že co si pamatuji, mamka žádný dort od své mamky za posledních pár let nedostala a myslím, že je načase to změnit. Chci, aby byla nadšená! Mám v hlavě několik nápadů, ale nemůžu si vybrat. Zatím je tedy určitě neprozradím, protože bych chtěla později napsat ještě článek, jak to celé probíhalo a na fotodokumentaci se též můžete těšit :-)

Na každou oslavu samozřejmě ale nepatří jen dort a jelikož mám v úmyslu pozvat hosty na oběd, který bych ráda udělala na grilu, chci to grilování trochu odlehčit, udělat nejméně dva zeleninové saláty - z nichž jeden by mohl sloužit víc "přílohově". Mám v plánu upéct i domácí chléb, abych nemusela servírovat na stůl nějaké náhražky a o domácí BBQ omáčce ani nemluvím. Je totiž opravdu luxusní a když ji mám v lednici, byla bych schopná do ní namáčet lžičku jako do nutelly.
Znáte oslavy, všichni odjíždí přejedení, s pár kily navíc a jídlo nechtějí další dva dny ani vidět. Tak přesně tomu bych se ráda vyhnula a proto je poměrně těžké sestavit menu tak, aby bylo syté a zároveň odlehčené. Pokud přemýšlíte nad zálivkami, omáčkami ke grilovanému masu, saláty.. používejte zeleninu v kombinaci s bílým jogurtem, trochou olivového oleje a třeba bylinkami. Můžete použít i cizrnu nebo nakládanou čočku, která si konečně dobývá své místo i na pultech českých obchodů. Méně bývá opravdu někdy více!

Cake pops!

Dlouho jsem přemýšlela, jak vlastně ten svůj nový blog začít. A jelikož jsem se na začátku rozhodla, že bude zčásti věnovaný dětem, první recept je nejen dětsky jednoduchý, ale určitě ho zrovna děti opravdu ocení. Nehledě na to, že - co si budeme povídat - občas není od věci se jich trochu zbavit nějakou užitečnou činností. Moje holky taky chtěly aktivně pomáhat, ale zachovala jsem se nepěkně a vyhnala je na zahradu, protože bychom odpolední koupaliště určitě nestihly :-)

Za první půlrok mých ratolestí ve školce, jsem si vypěstovala "alergii na nápaditost", kterou projevují ostatní rodiče ve školce. Proč mluvím o školce, když jsou prázdniny? Jednoduše - snažím se děti rozmazlovat spn teď, protože po prázdninách opět nastoupí do kolotoče jménem školní jídelna a věřte nebo ne, nějak se tam s tím pro ty tří/čtyř/pětileté děti nemazlí. Kuchařky bez fantazie s přehledem naservírují prckům vepřové na pepři nebo čočku s párkem a když jsem při pročtení jídelníčku na nástěnce v šatně konstatovala, že párek se mi nelíbí, jiná maminka oblékající dceku prohlásila, že "to dětem přeci chutná"... Ano, samozřejmě. Taky mi párek chutná! Ale jaký?! A nejeví se mi ani omylem jako nejlepší strava tříletých dětí. Vždyť jsou to naše děti...

Nicméně nápaditostí ve školce nesrší jen kuchařky, nýbrž i ostatní rodičové. Paní učitelka nám oznámila, že uspořádají pro školáčky hry, kdy budou špunti venku obíhat stanoviště, plnit úkoly a za ně budou dostávat malé dárečky. 90% rodičů nakoupilo pytlíky s bonbony či lízátky! Jako matka prosazující zdravě zdravou stravu, jsem se chytala za hlavu. Vždyť je tolik možností, jak udělat malým dětem radost! Vyřešili jsme to krabicí plnou bublifuků a když jsem ten den šla pro holky do školky, ostatní děti hrdě nesly bublifuk a některé zkoušely foukat bubliny a bylo jim jedno, že v pytlíčku mají o tři bonony od nás méně...

Tahle vzpomínka mě přivedla na myšlenku s cake pops. Znáte cake pops? Hezky česky jsou to vlastně lízátka uplácaná z nějaké buchty, nazdobená naprosto podle Vaší/dětské fantazie. A teď už jednoduchý recept s postupem :-)

Na piškot:
3/4 hrnku hladké mouky
3/4 hrnku kukuričného škrobu
3/4 hrnku cukru
sůl, vanilka (nebo extrakt)
2 lžicky jedlé sody
cca čtvrt hrnku oleje
5 vajec


Na 15ks lízátek:
tyčky na lízátka
300g rozdrobeného piškotu
5-6 lžic jakékoliv marmelády
čokoládovou polevu a různé cukrové posypky, fantazii se meze nekladou :-)
něco, kam budete ozdobená lízátka zapichovat - můžete jako já použít třeba kus polystyrenu potažený potravinovou folií

Troubu předehřejte na 180°C. V misce vyšlehejte do pěny žloutky s cukrem, vanilkou, solí a olejem. Trvá to asi pět minut, než směs opravdu nabyde na objemu. Do pěny pak ručně zamíchejte prosátou mouku se škrobem a sodou a na závěr zapracujte ušlehané bílky. Nalijte do koláčové formy a pečte, dokud není piškot pěkně pevný na dotek.
Já jsem upekla klasický dortový korpus, vydlabala vnitřek, který jsem potom použila na lízátka a z korpusu jsem udělala letní koláč s rybízem a mascarpone :-)

Piškot rozdrobte do mísy a postupně do něj zapracujte marmeládu, až je směs kompaktní a dají se z ní tvarovat kuličky. Já jsem zvyklá pomáhat si robotem, takže jsem rozmixovala korpus a marmeládu zapracovala taky v robotu.
Vytvarujte kuličky a rozpusťte si čokoládu ve vodní lázni - doporučuji třeba hrnečky, dobře se vám budou lízátka pak namáčet. Každou tyčku na konci namočte do čokolády a zapíchněte do kuličky.

Dejte vychladit do lednice, aby čokoláda zatuhla - lízátka díky ní pak pěkně drží na tyčce a neotáčí se. Po chvíli už jen vyndáte ztuhlé z lednice a můžete zdobit podle fantazie. Na internetu je spousta variant, tvarů. Dá se zdobit podle příležitostí nebo jen tak na chuť obyčejně, ale rozhodně je to úžasná možnost, jak vložit dětem do rukou něco, co si samy vyrobí a ještě to mohou sníst :-)

tyčinky s čokoládovou "pojistkou" / homemade tyčinky na lízátka / cake pops v celé své kráse :-)

detail lízátka

Co tu vlastně dělám...

Vím, že se za posledních pár let roztrhnul s food bloggery pytel. Tak jsem se rozhodla, že se z toho pytle vysypu taky a zkusím přispět svojí trochou do mlýna. Jen.. jinak! Tak nějak víc... mateřsky?

Nejdříve bych měla objasnit, jak jsem dospěla k takovému "wild west" názvu téhle stránky. Jednoduše proto, že jsem ze západních Čech, máme doma holčičí dvojčata/komando (letos v prosinci čtyřletá), dva koně, dva psy, kocoura a pár slepic. Mimo zástup hobby-koníčků, se věnuji i jízdě na koníčcích živých (a western mě baví!), rodeo tedy vyplynulo tak nějak automaticky z každodenního způsobu života. Dvojčátka obstojně zapadla do místního koloritu a rostou z nich klasické vesnické děti s umouněnými ksichtíky, věčně omlácené, s odřenými koleny a neohroženým přístupem snad ke všemu kromě pavouků. Holky samozřejmě chodí běžně do školky, ale v současnosti si užívají prázdnin a přestože mám sem tam chuť vzít lano a přivázat je k nejbližšímu stromu, snažím se, aby holky měly každý den něco dobrého do bříška.
Naštěstí nepatří mezi vybíravé děti a zatím snědly opravdu vše, co dostaly na talíř. Asi jako každé děti zbožňují těstoviny a jelikož od loňských Vánoc díky mojí mamince vlastním strojek na ty domácí, občas se donutím udělat i je. Ale všechno pěkně postupně... :-)

Domácí caramelle/ravioli s ricottou a špenátem.