Hodně štěěěstííí, zdraaaavíííí...!

Uff! Je to za mnou :-) Jsem spokojená a myslím, že jsem to zvládla. Musím podotknout, že s pomocí mojí sestry - bez ní bych asi pobíhala kolem kuchyně ještě teď. 
Desátá hodina večerní pryč, rodinka pryč (a jídlo s ní), uklizeno, a konečně sedím a přestože si připadám jakobych spadla do odšťavňovače, nedalo mi to a musím ještě zatepla vyklopit ty dnešní novinky.

 Narozeninové menu:
chléb - domácí mrkvový chléb s ořechy
             domácí kukuřičný chléb
saláty - bramborový salát s pečenými rajčaty a balkánským sýrem (ten měl úspěch takový, že se ani na všechny nedostalo - chlebem se naopak poměrně pohrdalo :-))
              salát v melounové misce s olivami a mozzarellou
maso - vepřová krkovička v bylinkovém jogurtu
             vepřová kýta BBQ
             medové kuřecí špalíčky
             vepřová panenka v bylinkové krustě (která se vrátila zase zpátky do chládku, protože masa bylo tolik, že jsme ho nestíhali sníst)
dezerty - žloutkové řezy
               bibingka (originální název pro "filipino coconut cake" - jednou bych se k němu chtěla dostat na blogu samostatně, protože si určitě zaslouží vlastní kapitolu)
               a samozřejmě narozeninový dort

Dort. Na začátku byl kreslený návrh na papír a jasná představa (nebo dvě, tři…) jeho vizuální stránky tím, že jsem zároveň přemýšlela nad jeho složením a fantazie jela na plné obrátky. Strávila jsem pár večerů s tutorialy na youtube, kde mě odzbrojilo použití čokoládové hmoty vyrobené z rozpuštěné čokolády a kukuřičného sirupu. Temperování čokolády a následné potažení dortu jejím plátem na pečícím papíru jsem zavrhla, protože makronky mohly být výjimkou a ne vše nelehké se mi musí povést napoprvé.

Před dvěma lety jsem byla naprosto okouzlena potahovanými dorty. Úžasné, co všechno se dá vytvarovat z kusu piškotu a kila potahovačky! Sama jsem si vyzkoušela s ní pracovat a výsledek úplně špatný nebyl. Ale postupem času se mi hory této hmoty převládající nad chuťovým dojmem nějak znechutily. Netvrdím, že každý potahovaný dort je uvnitř nedobrý, ale aby „to nějak vypadalo“, musíte použít určitou vrstvu něčeho, co má ve složení značnou část cukru a většinou i výrazné aroma ne zrovna přírodního původu.

Proto jsem se nakonec rozhodla, že boky mého dortu budou zdobit macarons, čokoládová ganache, vnitřkem bude tmavý a světlý piškot, nějaká „štiplavá“ marmeláda, mascarpone, a vršek dortu ozdobí bíločokoládové Crème fraîche a ovoce. Mascarpone dostalo nádech mangového pyré a stejné mango figurovalo i nahoře společně s malinami.

 

 Nadešel den D! Chleby jsem upekla den předem stejně jako korpusy na dort, část masa byla naložená a zbývalo vlastně vše „jen“ zkompletovat. Od rána jsem pobíhala po kuchyni od jednoho k druhému, snažila se ukládat sestře úkoly hodné pomocníka. Chvílemi jsem šlehala bílky na macarons, vedle jsem nakládala další maso, mixovala mango a natírala žloutkové řezy domácí rybízovou marmeládou. I mistr tesař se ale někdy utne. Čokoládová ganache nespolupracovala a já ve značném časovém presu s netuhnoucí čokoládou (vedro, kam se podíváš), vymýšlela náhradní řešení. Přimíchala jsem tedy kousek másla a vsadila na jeho tuhnoucí vlastnosti. Vyšlo to a já s časovým skluzem a mamkou ve dveřích dekorovala dort.

Teď koukám, že než jsem napsala příspěvek a nahrála fotky - resp. se rozčilovala nad jejich umístěním, které bůh ví proč tenhle blog nechápe, uběhly skoro dvě hodiny. Výsledek můžete omrknout na přiložené fotodokumentaci (kterou jsem zdržovala servírování jídla na stůl, krájení i následnou konzumaci). Omlouvám se za kvalitu fotek, s foťákem moc nekamarádím a takové torzo žloutkových řezů jsem vytáhla z lednice až teď večer, takže světlo mi už nehrálo do noty. Popisky se Vám zobrazí, když najedete myší na fotku, snad se Vám tu bude líbit :-) Přeji pěkné pokoukání a zároveň snad prominete, že jsem se nepodělila o žádný recept. V případě zájmu určitě neváhejte napsat, ale chtěla jsem spíš tentonkrát inspirovat celkovým menu...